Duše v očistci
První díl
Ó hrozné bolesti,
které musím snésti
v této ohnivé peci,
nelze vypraviti,
jak perně platiti
musím za marné věcí.
Kyž jsem prv myslila,
časně rozvážila
očistcová trápení,
bylať bych marnosti,
tělesné líbosti
vypustila z myšlení.
Ó krátké radosti,
k jak těžké žalosti
mně bídnou jste přivedly,
brzoť jste minuly,
co voda splynuly,
ó jak jste mne podvedly!
Někdejší chechtání,
kratochvílné hraní
v pláč mi se obrátilo.
Marné štěbetání
v smutné naříkání
brzo se proměnilo.
Ač pak v této době
tělo hnije v hrobě
ode mne rozloučené,
však za vše platiti
musím, se trápiti,
co zhřešilo sloučené.
Tvář mou někdy milou,
červenou, spanilou,
červi naskrz zvrtali.
Těla mého líčka,
z červena běličká,
žáby, hadí požrali.
Před nemnoha časy
kadeřavé vlasy
hlavu krásně šlechtily:
již mrzce zmatení,
hnisu přimíšení
od hlavy se pustily.
Nicméně drahný čas
pro ten některý vlas
bolest mne obklíčuje,
mé tváře líčení,
marné okrášlení
ohněm se vyčišťuje.
Oči, jichž libostí,
marné všetečnosti
přespřilíš jsem hověla,
z mých hříchův mně viní,
smutně lkáti činí.
Kyž jsem na to pomněla!
Trápím se, že uši
toho, co nesluši,
s kocháním poslouchaly,
slýchané básničky
a světské písničky
to jsou mi vyjednaly.
Již místo housliček,
veselých písniček
slyším: Ach! Auve! Běda!
Jiného zpívání
krom smutného lkání
ať zde žádný nehledá.
Pro marnost v vonění
veliké trápení
musím zde podníkati,
pro vonné kvítečky,
frejířské věnečky
mám hrozný smrad vystáti.
Druhý díl
Že v dobrých krmičkách,
sladkých polívčičkách
bylo mé oblíbení,
ukrutně se mučím,
velkým hladem skučím,
nemajíc občerstvení.
Že zbytečním pitím
a do sebe litím
Boží hněv jsem vzbudila,
v prudkém ohni prahnu,
kyž krůpěj dosáhnu,
již bych žížeň hasila!
Kyž jsem pomlouvání,
zlých šprymů, tlachání
na straně zanechala,
takových žalostí,
tak hrozných těžkostí
byla bych nepoznala!
Proč jsem šperkováním,
tanci, hodováním
tak pěkný čas zmrhala?
Ó bych měla nyní
půl čtvrtí hodiny,
bych se prospěšně kála!
Ó by se vrátil zas
ten arcídráhný čas,
jejž jsem v hříšich strávíla!
Jináč bych hodinky
i nejmenší chvílky,
jináč sobě vážila!
Již pak, ó zármutku,
čas záslužných skutků
nikdy míti nebudu!
Než bez zasloužení,
podstoupiv trápení,
až všecken dluh odbudu.
Ale kdý odbudu?
Ach, dlouho zde budu,
dlouho se mám trápiti!
Mnoho jsem zhřešila,
mnoho navroubila,
dlouho musím platiti.
Všecko, co myšlením,
řečí neb činěním
kdýkoli jsem zhřešila,
z všeho jsem víněná,
k ohni odsouzená,
až bych vše zaplatila.
Ó hrozné trápení,
ó těžké placení,
předlouho zde zustanu,
leč od vás, přátele,
jenž jste ještě v těle,
ňákou pomoc dostanu!
Ó přátele milí,
v tak žalostné chvíli
nade mnou se smilujte!
Z tak hrozných trápení
skrz vroucné modlení
vymocti mně pečujte.
Mše svaté slyšením,
posty i tryzněním
pomoc mi učiníte.
Almužny dávaním,
chudých odíváním
z těch muk mne vyplatite.
Já když odsud vyjdu,
před tvář Boží přijdu,
na vás zase vzpomenu.
Vám mnohé milosti
od božské štědrosti
zjednati nepominu.