Rozvažování na kříži visicího Pána Krista

Ó nevděčný přilíš světe,
mnoho máš zlých skutků:
dnešního věděti chcete,
příčinou jest smutku.

Dnes se rmoutí všecko nebe
v smutek se obláčí,
nad tebou, ó živý Chlebe,
vší živlove pláčí.

Patř, rozvaž, světe bezbožný,
patř na tvé spasení,
politůj, srdce pobožný,
měj s nim utrpení.

Mezi lotry visí nahý,
trní hlavu tíži.
Ach, jak se ten poklad drahý
pro nás velmi níži!

Ze všech oudův krev se líje
jak z čistých studýnek,
ach, kdož rány tvé zavíže,
kdož zapůjči vínek?

Ruce, nohy natažené
jak lučiště střelce,
velmi prudce v nakažené
střílíš, Kriste, srdce.

Všecky oudy hrozně hněte
kříž náramně tvrdý.
Což k tomu díš? Pověz, světe,
světe přilíš hrdý.

Bok proklaný, ruce, nohy,
natažené žíly,
jak ukrutně hříšnik mnohý
k cíli tomu stříli.

Krev polívá tvář i oči,
bode trní, píchá,
proti tobě židé sočí,
ó Ovčičko tíchá.

Žížni; octa s hořkou žluči
jemu podávají,
ještě jeho více mučí,
když se vysmívají.

Ukrutně vlasy vyrvané,
tvář hrozně ztlučená.
Ó jak mnoho trpíš, Pane,
jak špatná odměna!

Kolen před nim nakřivují,
usta mrzce šklebí,
hněv vždy Boží rozněcují,
což dí Otec v nebi?

Nemůž on své pustit střely,
Syn jest se v to vložil;
neb on za své nepřátely
duši svou položil.

I ten lotr, jenž s nim trpí,
hanebně se rouhá,
moc od Otce danou tupí:
jak to chvíle dlouhá!

Již dušička vystupuje,
od nás se ubírá,
duch s tělem se rozlučuje:
již oči zavírá.

Ach, tvé oko, můj Ježíši,
měj vždy nad tvým stádem,
pamatůj naň v svaté říši,
zbav před věčným pádem.

Pro tvé rány nebes brány
nikdy nezavírej,
pod plášť všecky tvé ochrany,
ó můj Kriste, skrývej!