Druhá o svatém Václavovi

Učiníl nám dívadlo
Pán Bůh z výsosti,
vystaviv nám zrcadlo
všelikých ctností,
svatého Václava,
jenž jest Čechův sláva.

V tom zrcadle, Čechove,
vždy se vzhlídejte,
jsou-li vaší mravove
rovní, zpytujte.
Napravte, co zlého,
držte, co dobrého.

První, mládenečkove,
se podívejte,
uzříte věcí nové,
pilně stíhejte,
jaké činíl ctnosti
Václav v své mladosti.

Bohu i lidem milý
byl v své mladosti,
poslušný, ušlechtilý,
obraz mravnosti,
libý i stydlivý,
ke všem přívětivý.

Kněžím při mši sloužíval
ctně, bohabojně,
ve všech skutcích se míval
slušně, pokojně,
hříchův se varoval,
pobožnost miloval.

I vy, lidé dospělí,
zde se vzhlídejte,
čim by jste se stkvít měli,
porozjímejte.
Patřte na milého
vejvodu vašeho.

Vyvracel zlost pohanskou
dle své možnosti,
hájil víru křesťanskou
s velkou vroucnosti,
vyháněl pohany,
zastával křesťany.

Chrámy, kteréž zavřela
zlost Drahomíry,
horlivost otevřela
křesťanské víry,
kterou Václav svatý
chtěl větší znik bráti.

V noci, byť byla zima,
chodíval pěšky
a nohama bosýma
vejvoda český
chrámy navštiviti,
Bohu se modliti.

Slušně se každý díví
poníženosti,
že kníže nosil dřívi
v noční temnosti,
chudým vdovám dával,
tajně vychovával.

Tak světlí příkladove
tak vzáctných ctností
ať jsou vám, ó Čechove,
v mysli, v vážností,
jak předešel, jděte,
kam přišel, přijdete.