Pozdravení Krista Ježíše ukřižovaného
Zdráv buď, Kriste, Boží Synu,
jenžs pro lidských hříchův vinu
bez milosti,
bez lítosti
ohavně zraněný
pro naše spasení,
v tvém těle oud zdravý není.
Tvá krásná tvář se zatměla,
jenž se nad zář slunce stkvěla,
oči krásné,
hvězdy jasné,
v krvi jsou zmáčené,
smrti zamračené.
Kráso má, kams se poděla?
Usta od bití zsinaly,
jako fiala zmodraly;
zbledlo líce
převelice,
zbodená jest hlava,
to-li jest tvá sláva,
ó kráso, nebeský Králi!
Ruce prohnali hřebove,
tělo zedrali bičove,
až do kostí
bez lítosti
jest raněn milý Pán,
ach, kolik tisíc ran
jeho vystáli oudove!
Kdož tě tak zbarvil, Kriste můj,
kdo tak zohavil, Choti můj?
Znáti není
mého jmění
pro rány veliké,
jest krvi zalité
tělo mého Spasitele.
Hříšná duše, tys tim vinna,
tys smrti Páně příčina,
hříchy tvými
ohyzdnými
na kříž jsi ho vbila
a krvi zbarvila.
Dušičko, cos učiníla?
Což tobě Bůh tvůj učinil,
co protí tobě provínil,
jenž pro tebe
sstoupil z nebe,
hořkou smrt podstoupil,
aby tě vykoupil,
umřel, abys život měla?
Mysli, jak miloval tebe,
byť tě zejskal, zmrhal sebe,
zas ho milůj,
hříchů litůj,
litůj Boha tvého,
pro tebe mrtvého,
znej nesmírné dobrodiní.
Ó Ježíši umučený,
má naděje, mé spasení,
Boží Synu,
shlaď mou vinu,
pro tvé svaté rány,
jenž jsou rájské brány,
odpusť mi mé provínění!