Utrpná mdloba bolestné Matky Boží pod křížem

Já Maria, Matka Boží,
ach jaké, ach tratím zboží!
Syna jednorozeného,
jenž jest perla srdce mého.

Protož i, Synu, omdlívám,
ach, samou láskou omdlívám:
žádám v té mdlobě umříti
a tak s tebou z světa sjíti.

Nelejtež sem prosím octa,
ach nic nespomůže moc ta!
Darmo se žil dotejkají,
zkoušíc, zdaliž se hejbají.

Netřete ruce, an křadnou,
nimiž židoviny vadnou:
darmo všecko. Ach omdlívám!
Máti bolestná omdlívám!

Omdlívám. Což prodlívati
dálejí chcete, meškati?
Těžkoť v mdlobě prodlení jest,
pospěš. Již, Ježíši, čas jest.

Ó patery Syna mého
rány těžce zraněného,
v vás kouteček míti žádám,
vy hrob můj, do něhož padám.

Ach omdlívám, kyž umírám!
S tebou ať se tím spíš shledám,
totoť jest mé vinšování
pošlé z mého milování.