Matky Boží slavná nadaní

Ó vinšovaná hodino,
milé okamžení!
Ó přeradostná novino,
libé vysvědčení!
Již jest den jednou přišel
a jednou světu vyšel,
všecek osvicený.

Povězte nám, kdo jest táto,
jenž světu vychází?
Ej, blýští se jako zlato,
a k nám všem příchází.
Jako jitrní záře
jest jasnost její tváře:
k niž slunce dochází.

Tať jest pravidlo pěkností
krása všeho světa.
Jest zrcadlo nevinností,
bez který sic veta,
jest všech panen koruna,
mé Loutny hlavní struna,
j[es]t všech svatých teta.

Neb její všecko minění
jest plné milosti,
též její všecko činění
jest Božské hojnosti.
Ze všech jest vyvolena,
za přibytek zvolena
nejvyšší Moudrostí.

Jinší při ni obyčeje
nejsou, leč šlechetný.
Jejího křtalt obličeje
jest jako máj květný.
V nebeský apatyce,
zbarveny její líce,
očí dnove letní.

Jest nepoškvrněná země,
bez trní, bodláku.
Jest vlastné čistoty plémě,
jest pokrm bez láku.
Jest zavřená zahrádka,
vydává rajská jablka,
slunce bez oblaku.

Již se světa toho koule
točila k západu,
hnila jako která gdoule,
pospíchala k pádu.
Měla všecko občerstvit
Maria, i obnovit
dle bozského řádu.

Toto panenské poledne
nechce se tajíti,
jak v noci také i ve dne
chce ke všem přijíti.
Odtud to světlo svítí
všem, a všecky chce míti,
a s sebou spojiti.

Ó blejskající kamínku,
karbuňkule řečený,
když o tobě mívám zminku,
bývám osvícený.
Svěť, Bohu dcerko milá,
matko Krista přemilá,
dome posvěcený.

Ó ty chráme velebností
bozskou naplněný,
ó zámku panenskou ctností
z všech stran ozdobený.
Kdo zde milost nehledal
skrz tebe, nevyhledal,
teď Bůh neskončený.

Ej, sem všickni pospíchejte,
brána teď milostí,
sem bez odkladu chvátejte,
vás chce mít za hosti.
Lačným chleba podává,
žížnivým nápoj dává,
Matička milostí.