O Nebeském Jeruzalémě

Jak se stkví město nebeské,
v němž jest komonstvo andělské,
nad zlato jest, nad stříbro jest
jeho krása a jeho čest.

Nic nad nim zázračnějšího,
nic většího, pevnějšího,
nic dražšího, pěknějšího,
nic nenajdeš milejšího.

Na věky věkův trvati
bude to město a slouti
Jeruzalem, vlast přešťastná,
všem vyvoleným obecná.

K tomu městu mistr žádný
nepřiložil ruce pracný,
sám Stvořitel slovem jedním
vyzdvíhl jest je všem svatým.

Teď ne v zrcadle blýskavým
neb v nějakém stínu tmavým
tvář Boží svatí spatřují
a v ni se mile kochají.

Patrně všecko shlídají,
písně svaté prozpívaji
a Boha svého milují,
jméno jeho vychvaluji.

Darmoť jest, nic tak rozkošné,
nic tak drahé, nic tak pěkné,
jako jest nebeské město,
na něž pamatůjme často.

Zevnítř všecko jest stříbrné,
vnitř semo tam pozlacené,
perla drahá každá brána,
stkvostné bydlo Boha Pána.

Měsíc noc nepostříbřuje,
den slunce nepozlacuje,
Beránek světlo dodáva,
jasný, milý časy dáva.

Sem, sem všichni pospíchejte,
sem, sem všickni vylítejte,
vám svá křídla holubičky
ať propůjči a hrdličky.

Šťastný jest, kdo tam dolítne,
z mnohého zlého vyníkne,
na věky se radovati
bude s vámi, všickni svatí,
Amen.