Na den svatých Filipa a Jakuba

Vyskytlo se pěkné kvíti,
červené, běličký,
sem leťte, včeličky,
hleďte med z něho vyníti,
sem, dobré dušičky,
spatřte ty růžičky.

Slovy, příkladem učili,
nic nezanedbali,
v práci neustali.
Mnoho zlého pocejtili,
však na to nedbali,
víru rozsívali.

Rozličné po rozdělení
země procházeli,
všudy roznášeli
víry křesťanské učení,
dřív přestat nechtěli,
až oba skonali.

Filip po své práci dlouhé,
po mnohé starosti,
bídě a ouzkosti
z nenávistí ďáblův pouhé
přišel jest v rychlosti
k nebeské radosti.

Jat ukrutně od pohanů:
nedlouho čekali,
trápili, svázali,
nevzal žádný pod ochranu;
pouta mu přidali,
vězet ho kázali.

Ven z žaláře vyvedený:
tu hned jako kati
počnou se sápati.
Lid ten hněvem zapálený
nemůže čekati,
musi ho zedrati.

Náramně tlukouc a bíjic,
nijakž nelitují,
tvář, tělo zbarvují;
že se duše loučí, číjíc,
na kříž zavěšují,
teprv kamenují.

Jakub, jinák Spravedlivý
od židů jmeno měl
pro ctnosti, v nichž se stkvěl,
nad stádem pastýř bedlivý
dnem také noci bděl,
za něj rád umřít chtěl.

Divně židé lahodili,
by Kristu zlořečil;
naopak lid cvíčil.
Víc ho tudy popudili,
jak od nich vykročil,
tim vroucnějí učil.

Křesťane Pána chválili,
židé se zlobili,
zhůry ho shodili,
krev apoštola vylili,
s sochorem zabili
tak z světa sklídili.

Krev apoštolská, ó Pane,
ať jest k rozmnožení,
bloudícím k spasení.
Dej pro tu, aby křesťané
skrze zlé učení
nebyli svedení.

Dej, by tak krásné kvítičko
vždy se rozmáhalo,
vůně víc vydalo.
Každe křesťanské srdýčko
o to se staralo,
by v ctnosti vzrost bralo.