O navštívení blahoslavené Panny Marie Alžbětu

Jak rychle pokračuje
Panna přes Židovské hory!
Jak si v tom oblibuje,
vidouc Bůh z nebeské hůry,
pospíchá k službě paní,
již se i nebesa klaní.

Příbuznou jak spatřila,
nedala jest se předjíti,
ihned ji pozdravila,
tu počala působiti
divné věcí v tom domě,
však nemohlo být v soukromě.

Slyšíc to pozdravení
příbuzná Boží Matičky,
- hle, divné působení! -
skáče synáček maličký,
jsouc v mateřském životě,
o světské nevědouc psotě.

Plná Ducha svatého
Alžběta všem oznamuje,
Panna plodu dívného
býti matkou vyhlašuje,
velebí ten svatý plod,
toť jistě šťastný jest příchod.

Nehodnou se zná býti
takového navštívení,
chtěla však ctnost tak míti
panenského ponížení.
Ta jest ji popudila,
aby se tak ponížila.

Ochotně se zatáčí,
pilně slouží svý přibuzný,
poslušně sem tam kráčí.
Lidské pokolení nuzný,
jak blížním máš sloužíti,
hleď se od Panny učiti.

"Požehnanás," slyšela
chvály své "mezi ženami,"
všaks proto nezpyšněla,
než toho, jenž jest nad nami,
pokorně velebila,
v Duchu se rozveselila.

"Velebí Hospodina
duše má," prozpěvovala,
za to i všecka jiná
dobrodiní děkovala.
Chvalmež i my srdečně
Pannu pokornou společně.

Panence pozdravení
učiňme s ponížeností,
bude mít zalíbeni
ve vši naši horlivosti,
na službu hleďme Pani,
prosme, ať ona nás chrání.