Horlivá toužení po nebeském ráji

Můj žádoucí
Bože všemohoucí,
když na tě zpomínám,
od lásky omdlívám,
nic nemiluji nad tebe,
přijmi mně k sobě do nebe.

Kdež plesají
a sladce zpívají
svatí andělove,
nebeští žáčkove.
Jejích líbezná zpívání
táhnou srdce k milování.

Kdež stromove,
tu svatých stanove,
z zelených větvíček
jde tichý větříček,
všelikou žalost zahání,
ode všech neřesti chrání.

Jaro milé,
má kvítky spanilé,
listeček nechřadne,
travička nevadne,
věčnostálou zelenosti
vzbuzuje svaté k radosti.

Mučedlníci,
Boží služebníci,
v oděvu barveném,
jak růže červeném,
co jasné slunce se stkvějí,
po ráji se procházejí.

Panicove,
Boží miláčkove,
uprostřed bylinek
vijí sobě vínek
z listků nikdy neuvadlých,
z kvítků vůně rájské plných.

Panny bílé,
tváří slíčné, milé,
mezi liliemi,
vonnými růžemi
přesladce zpívajíc chodí,
Beránek Boží je vodí.

Každý svatý
má přibytek zlatý,
z drahého kamení
jejích jsou stavení
v arcírozkošných zahradkách
při mnohých čerstvých studánkách.

V té radosti
beze všech žalostí
vesele zpívají
a Boha vzývají.
Ó kyž s ními věčně zpívám,
tebe, Boha mého, vzývám.