O všech Božích svatých

Vítejte, obyvatele
nebeské věčné vlastí,
jenž prozpíváte veselé
písně. Ó všickni svatí!

Vám se dívim, vás milují,
k vám se vždycky utíkám,
vás řečí mou vychvaluji,
k vám s celým srdcem vzdychám.

Na vás hledíc, vás zpytujic,
jako bych skrz sklo hleděl,
podobného k vám vidím nic,
kyž jsem to spíše věděl.

Podlé toho bych zrcadla
znamenal srdce vrásky
a podle toho pravidla
spořádal smysly všecky.

Vítejte, města zlatého
požehnaní měšťane,
vítejte, dvoru svatého
vyvolení dvořané!

Ku pomoci mé přispějte,
jenž jsem v žaláří těla,
a k svatosti mne doveďte,
ať ujdu moci pekla.

Čte se o vás, že jste mnohé
na světě snesli křivdy,
ach, ach, kyž jest k těm hotové
srdce mé přilíš tvrdý.

Hlad, žížeň, těla neřestí
všelijaké jste měli,
nejmenší já se bolestí
varují, všecko bolí.

Celé noci na modlitbách
často jste setrvali
a v svatých Božích písničkách
mnohá léta strávili.

Jsem v tom všem křehký, nemocný,
podejte ruku, klesám,
ach pomozte, neb zemdlený
naposledy i padám.

Mé outočiště po Bohu
vy jste. Nezamítejte!
Vy loď má jste, ach, mne k Bohu
všickni svatí dodejte!