Vánoční roztomilost

Toto malé děťátko,
to milé nemluvňátko,
tvéť jest to pacholátko,
Maria Panno Matko.

Toto dítě radostné
klade se v plenky sprostné
od Matky své tak ctnostné,
což jest velmi milostné!

Jeho tělo nebeský,
jeho život anjelský,
co slunečné paprslky
tak se stkví plod Panenský.

Ó jak sličné to líčko,
jakžto rájské jabličko,
jako jasné slunéčko;
ó jaks šťastná, Rodičko!

Jak nožičky maličky,
jak ručičky běličky,
jak milostné očičky!
Spas, Kriste, tvé ovčičky!

Ó jak Panenka ctnostná,
ó jak kolíbka sprostná,
ó jak chaloupka špatná
Ježíše chová Pána.

Chudičké to děťátko,
nažičké nebožátko,
v chlévě jako hovádko
leží to nemluvňátko.

Plenky nejsou ozdobné,
dokonce nespůsobné,
polštářičky kamenné,
poduštičky slaměnné.

Ty slzičky litostné,
ty očičky žalostné
té Matičky milostné
činí srdce bolestné.

Ó spanilý synáčku!
Ó přemilý miláčku!
Na jesličkách, dvořáčku,
mezi hovádky, žáčku.

U jeslíček oslátko,
to tupičky hovádko,
to mlčlavé zviřátko
pozdravuje děťátko.

Jozef z Boží milosti,
obzvláštní svou pilnosti,
z vnitřní srdce radosti
má dítě v své starosti.

Aj anjelé písničky
na harfy, na housličky
zpívají a maličky
kolibají jesličky.

Ó Kriste, nový hosti,
tě všickni z upřímnosti
ctíme v poníženosti,
přiveď nás k tvé radosti.
Amen.