O svatém Františku Seraphickém, svět potupujícím

Když František, muž svatý,
milováním Božím jatý,
od života světského,
zboží pomíjitedlného
k svaté ctnosti přistupoval,
takto vroucím srdcem říkal:
»Ó Bože můj a všecko!

Měj se dobře, vše zboží,
plnés bodláčí a hloži,
rozmanitých starostí,
těžkých práci i ouzkostí.
Snadně býváš požádáno,
ale těžce vyhledáno
a tíže zachováno.

Měj se dobře, světská čest,
nejsi nežli podvod a lest,
lidské duše podvodíš,
od věčné slávy odvodíš.
Ach, nechci já tebe míti,
o věčnou slávu přijíti.
Měj se dobře, světská čest!

Jdi preč, rozkoš podvodná,
Bohu sloužícím škodná,
nechcí tě milovati,
nebeskou rozkoš zmrhati:
co jest rozkoš toho světa,
byť trvala mnohá léta?
Jest dětinská bublinka.

Ježíši, tys milejší,
nad těla rozkoš líbější,
nad světskou čest vzáctnější,
nad všeliké zboží dražší.
Když tě mám, milý Ježíši,
nestojím o celou říši,
ty jsi můj Bůh a všecko.«

To řka, světských marností
odřekl se na věčností,
chudobu zamiloval,
aby Krista následoval.
My již Františka svatého,
příkladem Krista chudého,
laskavě pozdravůjme.

Zdráv buď, Františku svatý,
muži v ctnostech přebohatý,
Krista Pána ranami
okrášlený jak perlami.
Cherubíne v rozjímání,
serafine v milování,
v těle pravý anděle.

Františku, slúho Boží,
pros Boha, ať v nás rozmnoží
dar své svaté milosti,
ať známe světa marnosti,
po rozkoší netoužíme,
jemu samému sloužíme
a nebe zasloužíme.