Píseň času májového

Májové kvítky
zbírejte, dítky,
zbírejte všickni křesťane!
Jsou kvítky krásný,
ačkoliv časný,
až jaro jiný nastane.

Zbírejte bílý
každému milý
líbezné vůně kvítičko.
Větříček věje,
všecko se směje,
přemilé svíti slunýčko.

Travička vzcházi,
zima ucházi,
skřivánek se pozdvíhuje.
Slavíček zpívá,
slunýčko zhřívá,
všecek se svět obnovuje.

Lesy, hájove
vesměs májové
barvy na se přijímají.
Osení, louky,
pole, palouky
přepěkně se zelenají.

Kořenné kvetnou
zahrady, lettnou,
jaks šedivějí štěpníce.
Puči se rývi,
to vinné dřívi,
zelenají se vinice.

Fiala roste,
kvítičko sprosté,
vyskytuje se růžička,
všeliké kvíti
k věnečkům vití,
vycházi husí nožička.

Veliké zboží
toto podnoží
zem člověku ukazuje.
Ale pěknějí,
mnohém krásnějí
Bůh zahradu svou maluje.

Kdež kvíti žádné
nikdy nevadne,
čerstvé bez konce zůstane.
Není se báti,
že vůni ztratí,
blaze, kdo se tam dostane!

Májové časy,
tam stálé kvasy,
tam rozkoš jest neskončená,
Tam všecko květné,
mladne, neletné,
tam léta blahoslavená.

Nebeští ptáci,
andělští žáci,
tam velmi pěkně zpívají.
Nikdy slavíček
ani stehliček
tak zde líbezně vrzají.

Těch zahrad krásu,
není zde hlasu,
který by moh vysloviti,
ten nejšťastnější,
kdo z ty vezdejší
do oný může přijíti.