Vzdychání duše v očistci

Uslyš, prosím, mé volání,
uslyš, věčný Bože,
uslyš pláč můj a slyš lkání,
pomoz z mého hoře!
Nakloň k hříšné ucha tvého,
ach, nezavrhuj žádného
v tě doufajícího!

Ach, v dlouhém přilíš vězení,
Pane, pozůstávám,
však velké mé provínění
nijakž nezastávam;
toliko hledám milosti,
ach, tehdy z té tvé štědrosti
vyveď z těch ouzkosti!

Dlouhá v prudkém ohni chvíle,
ukrať, dobrý Pane,
ó kyž mně odpustíš mile,
prosím, ať se stane!
Ne dle mého provínění,
neprodlužůj mé spasení
pro tvé umučení.

Pomož z žaláře temností,
z tak bídného stanu,
ať vzdám chvály na vysostí
hojné mému Pánu.
Ach, ukrať, ukrať bolestí
pro ty, jenžs sám ráčil snesti,
dej to věčné štěstí!

Vzhlédni na mně v mém zármutku,
v přetěžkém trestání,
neukládej dle mých skutků
ubohé pokání;
sice bídná neobstojím,
milosti tvou se vždy kojím,
spravedlnosti bojím.

Ó Strážce můj, tebe žádám,
potěš zarmoucenou,
že pomůžeš, tak se nadám,
vzhlédni na ztrápenou,
pomocti já si nemoha,
tu přímluvu čiň u Boha,
odtud ať pomáha.

Žížeň má ať již přestane,
hlad můj ať pomine,
zimě, horku ať se stane
konec, ať promine
mně všecky mé nepravosti,
spáchané někdy z křehkosti
hned od mé mladosti.

Ach, volati nepřestanu,
neb mne všecko nutí,
dokud šťastně nedostanu
to odpočinutí;
volejte, přátele mojí,
váš hlas Boží hněv ukoji,
ten jej upokojí.

Pro odplatu, prosím, Boží
z muk těch pomahejte,
duši, jenž tak prudce hoří,
obvlažení dejte,
málem pomocti můžete,
málem toho dovedete,
ach, kyž zpomenete!