Vánoční magnét a střelec

Vitej, Pane Jezu Kriste,
narozený z Panny čisté,
vitej, laskavé děťátko,
roztomilé nevinňátko.

Jsi maličký a skrovničký,
však velikým Bohem vždycky,
jsi subtylný, jsi outličký,
ač jsou magnét tvé očičky.

S touto moci táhneš k sobě
srdce lidské, spojiv sobě,
tak ty ve mně a já v tobě
přebýváme v každé době.

V tom společném přebývání,
ach, jak svaté milování!
Ach, jak zázračné konání,
jak milé božské kochání!

Ležíš v jeslech obvinutý,
však i někdy rozvinutý,
abys střílel k srdci mému
jako k terči laskavému.

Střílej, šťastný myslivečku,
raniž mne, mocný střelečku,
líce tvé jako růžičky,
jasné přebystré očičky.

S těmi poručíš mne všeho
a tak opanuješ všeho.
To sobě z srdce vinšuji,
na stotisíckrát vinšuji.