Utrpnost křesťana s Rodičkou Boží pod křížem
Díl první
Stála Matka litující
u dřeva kříže plačící,
když na něm pněl Kristus Pán.
Jejižto srdce žalostné,
zarmoucené a bolestné
prorazil meč z obou stran.
Ó jak smutná a žalostná
byla ta Máti milostná
pro Syna jedinkého.
Jenž kvílila a želela
vše trnoucí, když viděla
ty mouky Choti svého.
Kdo by neměl zaplakati,
vida Matku Páně státi
tím hořem obklíčenou.
Kdo by neměl litovati,
kdyby chtěl považovati
Máteř s Synem ssouženou.
Pro hříchy svého národu
viděla ho nésti škodu
a biči zmrskaného.
Viděla Syna milého
při smrti opuštěného,
když pustil ducha svého.
Aj Mátě, studně milosti,
propůjč mi nětco žalostí,
ať se s tebou rozkvílím.
Čiň, ať se mi srdce rozžne
v lásce Kristové pobožně,
ať mu se tak zalíbím.
Díl druhý
Svatá Máti, rač popříti,
bych moh mé srdce raniti
ranami Syna tvého.
Jenž ráčil pro mne trpěti
a tak těžce raněn býti,
rozděl mne s strasti jeho.
Popřej mi s tebou plakati
a Krista vždy litovati,
dokud v těle zůstávám.
Vedlé kříže s tebou státi
a v tvé žalosti trvati
za to tě věrně žádám.
Panno, jenž jsi nejjasnější,
již mi nebývej trpčejší,
dejž mi s tebou želeti.
Dejž, ať mohu smrt Kristova
nésti a ten los křížova
a na rány pomněti.
Jeho ranami mne ukoj
a tím svatým křížem upoj
pro lásku Syna tvého.
Tak roznicen a rozpálen,
abych byl skrz tě obhájen
v hodinu dne soudného.
Rač mne křížem ostříhati,
smrti Krista odívati
a chovati v milosti.
Když zde v světě tělo zhyne
a duše se z něho vyhne,
aby šla do radosti.