O svaté Zuzanně z Starého zákona

Kdož může mysli stíhati
Boží dopuštění,
jimž často dobří a svatí
bývají ssoužení,
nevinný potlačen bývá,
nepravý za právo mívá.

Však kdoskoli tak ssoužený,
jen sobě nezoufej,
buď i na smrt odsouzený,
předce v Boha doufej,
on jest nevinných obrana,
utiskaných jistá schrana.

Zuzanna, šlechetná paní,
křivě odsouzená,
že v Bohu měla doufání,
není usmrcená,
nebo Bůh nevinnost hájil,
timto způsobem obhájil.

Zuzannu obžalovali
dva starcove chlípní,
cizoložstvo ji přilhali,
muží k zlému vtipní,
lidé starcům uvěříli
a Zuzannu odsoudili.

Co sobě měla počíti,
jsouc tak odsouzená,
koho za pomoc prosíti
od všech opuštěná?
K Bohu o pomoc volala,
k němu srdečně vzdychala:

"Bože, jenž všecky tejnosti
znáš srdce lidského,
tys svědek mé nevinnosti
i života mého,
hle, mám nevinná umříti,
rač mým pomocníkem býti!"

Již k smrti vyprovázeli
ovčičku nevinnou,
všickni dobří ji želeli
a, hle, moci divnou
Pán Bůh vzbudil Danyele,
by jim odporoval směle.

I zkříkl: "Ó zlí soudcove,
jak zle jste soudili!
Ó izrahelští synove,
hrubě jste zbloudili,
nemeškejte se vrátiti,
lepší soud má držán býti!"

Poručiv svědky rozvesti,
jednoho z nich tázal,
kde se měl zly skutek vesti,
aby hned prokázal.
Dí on: "Pod dubem hřešila,
jistá, že smrt zasloužila!"

Potom druhý povolaný,
druhou lež problekl,
řka: "Pod slívou hřích spáchaný."
Hned Danyel řekl:
"Svědectví se nesrovnáva,
svou faleš na jevo dáva.

Ó bohaprázdní starcove,
tak jste lid mámili?
Nespravedliví soudcove,
tak jste lid soudili?
Za to dnes máte umříti,
Zuzanna zdravá odjiti!"

Vtom lid hněvem rozpálený
na ně se obořil
a podlé jich zasloužení
oba dva umořil.
Tak nevinnost obhájená,
nešlechetnost udušená.

Ó všickni křivdu trpící
buďte potěšení,
v bídách, neštěstí kvílicí
mějte k Bohu zření,
proste ho srdcem i hlasem,
onť vám spomůže svým časem!