Slova lásky ku Kristu Pánu

Kdykoli mysl s pilnosti
zpytuje srdce tejnosti,
ach kdož vysloví, jaký tam
oheň se točí sem i tam.

Nechť oblaci se pukají,
nebeské vody tekají:
nezhasí, věřte, ten plamen,
spíše zdrobí magnét kámen.

Kdož mně brání milovati,
vždy lásku obnovovati?
S tím se chlubím, že k loučení
nikdy u mně místa není.

Nepřebral sem vybíraje,
když sem vybral rozkoš ráje:
povím, všickni pozorůjte,
která jest ta, ji milůjte.

Ta jest Ježíš, můj Spasitel,
Stvořitel i Vykupitel:
tenť jest, jehož já miluji,
od něj se neodděluji.

Aniž líto mně nebude,
ale k potěšení bude:
že jsem se v něm zamiloval,
sobě ho vždy obliboval.

Řci: koho lstivě zavedl;
koho k záhubě přivedl?
Nečiň této křivdy Bohu,
nebuď roven neznabohu.

Kdo jest jeho milovníkem
a stálým následovníkem,
bezpečen jest bezpochyby,
nikdá v ničemž nepochybí.

Pospěš, pospěš, k nám, Ježíši,
nás ostříhej s rájskou říši,
přiď, Ježíši, má naděje,
bez tebe se nic neděje.

Toť vinšujem, to čekáme,
potom v těch tmách vždy makáme,
propůjč místo vinšování,
jenž pochází z milování.