Za mrtvé: De profundis
První díl
Z hlubokostí volající
a tě, Kriste, vzývající
rač mile uslyšeti,
rač mile uslyšeti.
Koří se a k nohám padá
mátě církev, jenž tě žádá
za dušičky všech věrných,
za dušičky všech věrných.
Rač své uši nachýliti,
k prosbám vroucím je skloniti,
polehčení popříti,
polehčení popříti.
Neb toho vyhledáváme,
oni s námi, milý Pane,
svatého smilování,
svatého smilování.
Známe to, že jsme hříšnici,
jak předkove, tak potomci,
vymluvít se nám nelze,
vymluvít se nám nelze.
Však tu obět rač přijíti
a pro ni se nakloniti,
kterou ofěrujeme,
kterou ofěrujeme.
Tu jsi ty již ofěroval
Otci, kdyžs na kříži skonal
pro světa vykoupení,
pro světa vykoupení.
Ona buď jim k polehčení,
z těžkých muk vysvobození
pro tvé krve cezení,
pro tvé krve cezení.
Jak jsi ráčil uložiti,
pokutu jim vyměříti,
trpí a snáši mile,
trpí a snáši mile.
Jsouc v tvé moci a trestání,
čekají vždy smilování,
bolestem polehčení,
bolestem polehčení.
V tebe věří, v tě doufají
a s nepochybnou nadějí
upěnlivě vzdychají,
upěnlivě vzdychají.
Očekávají dnem noci
od tebe rychlé pomoci
v plném smutku oudolí,
v plném smutku oudolí.
Druhý díl
S ními společně žádáme,
bys milostiv byl prosíme
všem věrným dušem, Pane,
všem věrným dušem, Pane.
Zprostil je bydla temného,
ó Kriste, pro se samého,
na prosbu lidu tvého,
na prosbu lidu tvého.
Tvá předůstojná Matička
a s ni spolu říše všecka
tvých milých nebešťanův,
tvých milých nebešťanův,
za ně k tobě se přimlouvá
a za polehčení žádá,
Ježíši milosrdný,
Ježíši milosrdný.
Pro tvé svaté drahé rány
a přehořké umučení
neračiž oslyšeti,
neračiž oslyšeti.
Jich provínění všecka smaž,
vokovy a vazby rozvaž,
na milost k sobě přijmí,
na milost k sobě přijmí.
Brány smrti rač zbořiti
a nebesa otevřiti
k věčnému živobytí,
k věčnému živobytí.
By oni vyjdouc z vězení,
všechny dali k zahanbení
své hlavní nepřátely,
své hlavní nepřátely.
Do ráje přišli krásného,
jim i nám připraveného,
obydlí rozkošného,
obydlí rozkošného.
Amen.