O svatém Jakubovi, apoštolu Páně

Jakub rozličným krajinám,
do Španiel, také jinám
vyjdouc, rozhlašoval
slovo Boží bez přestání,
volal, pobízel k pokání,
práce nelitoval.

Kouzedlníka, jemuž jméno
Hermogenes, přemoženo
falešné mámení
od apoštola svatého.
Také učedlníkům jeho
bylo to k spasení.

Moci sobě z nebe danou,
posilněn Boží ochranou,
činíl velké divy.
Ďábel, jenž mu chtěl škoditi,
ohněm musil se mučiti,
tak Bůh sám chtěl živý.

Mile přetrpěl vězení,
křivá židův osočení,
aniž se smrti bál.
Věděl, že kalich má píti,
chtíce přední místo míti,
rád se v jich ruce dal.

Vyvedený jsouc z vězení,
lidu pěkné dal naučení,
až povstal křik hrozný.
Nespravedlnost svou znajících,
z hříchův těžkých se kajících,
ó jak Bůh jest mocný!

Raddy od něho žádali,
za nim společně chvátali,
prv neodstoupili,
až jsouc dobře vynaučení,
která cesta jest k spasení,
mnozi uvěřili.

Sotva se toto jest stalo,
bodlo pohany nemálo.
Za krk jeho vzali.
Tahli ukrutně před soudce,
chtíc svatému býti zhoubce,
na křivdu nedbali.

Svatý pod meč maje jíti,
již již majíce umříti,
zdravi jinému dal.
Dnou zlámaného uzdravil,
když jest k němu takto pravil,
by v jménu Krista vstal.

Skrz to i ti ukrutníci,
ti největší protivníci,
křest svatý přijali,
s nim trápení přetrpěli:
k slávě ho doprovázeli,
s nim šťastně skonali.

Šťastného bychom skonání
po vezdejším putování
zde mohli dojíti,
k tobě, ó svatý, voláme
a za pomoc tvou žádáme,
dej nám ji užiti.