Vánoční vinšovaná pošta

Bůh se nám dnes narodil
narozením lidským,
člověčenstvím se odíl
v životě Panenským.
Učiněn jest děťátkem
nestihlý v mocnosti,
narozen nemluvňátkem,
jenž jest od věčnosti.

Ježíš jméno mu dali,
jak Otec přikázal,
matku mu pannu vzdali,
tak Otec rozkázal.
Ježíš, toť jest Spasitel,
sladké jméno Ježíš,
a jistě Vykupitel,
jistě pravý Mojžíš.

Ach, což jest ušlechtilé
to Boží děťátko!
Přešťastná jsi té chvíle
toho Syna matko.
Ó milostný Ježíši,
děťátko anjelské,
komus nechal v tvé říši
poklady nebeské?

Proč jsi v koutech podtaji
tu mezi hovádky,
maje vesele v ráji
paláce i zámky?
Ó jaks potřebnou sobě
zde vyvolil matku,
mohls vzít vzáctnou sobě
mnohých pani statků.

Měly bejt poduštičky
měkoučké, děťátko:
seno, slámu, jesličky
máš jako hovádko.
Takliž jsi se snížilo,
ó dítě anjelské,
že jsi v jeslech složilo
tvé tělo panenské.

Ó předivné vtělení
Věčně zplozeného;
zázračné narození
z Panny rozeného.
Budiž nám k vykoupení,
toť všickni hledáme,
ach budiž nám k spasení,
toť stále žádáme.