O svatém Janu Evanjelistovi

Míle miláčkovi Božímu
zpívej každý miláčku,
štědře se odmění každymu,
zazpívej jemu, žáčku,
prozpěvůj i ty, ptáčku.

Na prsích Páně při večeří
měl své odpočívání.
Ten jest nejsvětější Mateří
dán byl k opatrování,
jest hoden milování.

Panic Pannu si poručenou
bedlivě opatroval,
krajinu Asia řečenou
u víře vyučoval,
vše jest šťastně dokonal.

Pro Krista v oleji smažený,
jest samá pravda věc ta,
od Domitiana můčený
blíže Římského města;
jak ouzká k nebi cesta!

I modly pohanské padaly
modlitbou poražený.
Mezi lidem války povstalý
od něho ukrotcený,
jest lid upokojený.

Jed nemohl jemu škodíti,
který již dva umořil,
dal ukrutník se oblomíti,
jenž prv naň se obořil,
tu teprva se kořil.

Na Pathmos velikém ostrově
předivné měl vidění,
k svatému obyvatelove
měli obvzláštní zření;
hle, jak Bůh srdce mění!

V tom bez přestání vyučoval
učedlníky v starosti,
by jeden druhého miloval
v mladosti, v šedivosti,
jmíc na tom každý dosti.

Naposledy tam se odebral,
kde stálé milování,
duši svou pokojně odevzdal
v božské opatrování,
toť bude bez skonání.

JEŽÍŠI, skrz tvého miláčka
dej nám v lásce prospěti,
Otče, rač pro tvého Synáčka
nám na pomoc přispěti,
neopouštěj tvých dětí!