O svaté Anně, matce Panny Marie

Vypravůjte,
prozpěvůjte
chvály přesvaté Anny,
ctné matrony,
svý patrony,
vdovy i také panny,
zvelebte čest,
jest hodna, jest.

Dlouho v smutku,
v svém zármutku
Anna pozůstávala,
v neplodnosti
do starosti
pokorně setrvala
bez stýskání,
stěžování.

Z vysokého
Královského
zrozená jest kolena.
Z prorockého
aronského
pokolení zplozená.
Ten její rod,
odtud ten plod.

Vždy v štědrosti
dle možnosti
pilně jest se cvíčila.
Statečku díl
chudých podíl
ráda jest učiníla.
To Jáchym chtěl,
v tom líbost měl.

Přišel ten čas,
že radost zas
k Anně se navrátila.
V zarmoucení
potěšení
andělského užila.
Přišla radost
na ji žádost.

Od anděla
Anna měla
sobě to oznámeno,
že porodí,
dcerku zplodí,
jejíž MARIE jméno,
nebes Pani,
svět se klaní.

Což se stalo,
potom málo
Anna dceru zplodila.
Tak z milosti
Pani ctnosti
světu se narodila.
Přešťastný svět,
přijmouc ten květ.

Šťastnou Matku!
Nedostatku
dcera nemá žádného,
tu poškvrnky
ni jedinký
nemáš hříchu žádného.
Tu ctnost sama
světu známa.

Šťastnou Annu,
jenž nám mannu
božskou, archu nám dala,
v niž odměna
místo věna
všem potomkům zůstala!
Vzáctné zboží,
poklad Boží.

Šťastnou matku,
která statku
ne nadarmo rozdala!
Ale hojný
a důstojný
poklad za něj získala.
Perlu krásnou,
velmi jasnou.

Šťastný ten den,
v kterémž plod ten
počal se v tom životě!
Tim šťastnější,
veselejší,
v kterem spatřín na světě.
Buď čest, chvála
Bohu stála.