Io vicimus. Aneb velikonoční vítězství

Vstal z mrtvých Kristus,
vítězný Kristus,
jest poražená
smrt, přemožená,
svět se raduje
a poskakuje
rozveselený,
všecek zelený,
minula žalost,
nastala radost.
Vstal z mrtvých Kristus,
vítězný Kristus.

Již se stkví nebe
a dává sebe
k této slavnosti,
k této radosti,
svítí slunéčko,
třpí také všecko
nebeské zlato,
jehož jest tato
muzika radost
(odejdi žalost).
Vstal z mrtvých Kristus,
vítězný Kristus.

Již nefoukají
aniž broukají
v moři větrové,
zimní tvorové
nechali zbroje,
přetrhli boje.
Tiché jest moře,
není v něm hoře,
všecko pokojně
teče po vojně.
Vstal z mrtvých Kristus,
vítězný Kristus.

Nejlistnatější,
nejrozkošnější
jsou lesíčkové,
jsou háječkové.
Větve se klátí,
nechtěj se se báti.
Skáče větříček,
sám zefiřiček
hejbá stromovím,
zahrává s křovím.
Vstal z mrtvých Kristus,
vítězný Kristus.

Zelená tráva,
vší zemi sláva,
louky odívá,
pole přikrývá.
V té zelenosti
jestiť v hojnosti
všeliký kvítek,
kteréhož lístek
jest kadeřavý
a takto praví:
Vstal z mrtvých Kristus,
vítězný Kristus.

Jarní žáčkové,
milí ptáčkové,
čížek, stehlíček,
líbý slaviček,
sem poskakují,
tam doskakují,
a svými hlásky
zpívají lásky,
vyznávajíce,
zvelebujíce:
Vstal z mrtvých Kristus,
vítězný Kristus.

Sám z nevděčnosti,
beze vší ctnosti
ležíš v dolinách,
zdřímáš v hlubinách,
člověče, v zlosti
od maličkosti,
probuď se jednou,
povstaniž jednou
a zpívej píseň,
vítěznou píseň:
Vstal z mrtvých Kristus,
vítězný Kristus.