Salve a Vale umirájícího křesťana k ukřižovanému Pánu Ježíši

Mdlím, Kriste: smrt jest za dveři,
pomoz srdci, jenž v tě věří.
Odpusť, bych tě pozdraviti
mohl, poklonu učiniti.

Buď zdráva, prohnaná hlavo,
trním zbodená, ó slávo!
A tolikrát potlučená,
až do krve dotlučená.

Buďte zdráví, ó vlasové,
spasení mého klasové!
Vás jsou pletly a rozpletly,
pohanův ruce rozmetly.

Budiž zdráva, ó tvář svatá,
v posměch a divadlo vzatá,
jenžs tolikrát zčervenala,
pro svět i poličky brala!

Což i vy, očí, hvězdy mé,
neroztrhnete mázdry mé,
abych se na vás rozesmál
a vám mně místo daru dal?

Ó usta jistě cukrová
a usta vskutku medová,
odkud jestiť ta žluč pošla,
že vás i srdce jest prošla?

Uši, buďte pozdraveni,
jenž v vás není zatvrzení,
mnohými pak pohaněni,
od hříšnikův poškvrněni.

Ó lilium Pána mého
(totižto hrdla bílého),
buď zdrávo nad sníh bělejší,
nad stříbro vinšovanější.

Vy ramena vyhlazená,
od kříže jsouc potlačená,
neste mé hříchy přetěžky,
jenž jsou v zlosti zrostlé všecky.

Ach což vidím, mé ó ruce,
takli jste zbodené prudce?
Jenž v prstech svých svět nosíte,
nyní krev z ran vždy trousíte.

Ach ještě více kormoutíš,
ó Kriste můj, a zarmoutíš,
když tvůj vidím bok prohnaný;
kyž jsem oučasten té rány!

Od srdce padám k nohám tvým,
neb teď že milost našla, vím,
Maři Magdaléna plačíc,
s slzami své hříchy líčic.

A tak ať se pozdravení
jednou koná a loučení:
Tebe, Kriste, pozdravuji,
Vale poslední daruji.