O svatém Martinu biskupu

Jak jest spasitedlná
a před Bohem vzáctná
almužna svatá, poslyšte.
Učte se dávati,
chudé odívati.

Martina svatého,
rytíře štědrého,
almužna Kristu získala.
Ten skrze svou štědrost
našel Boží milost.

Neb spatřiv chudého
na cestě nahého
almužny pro Bůh žádati,
nad nim se slitoval,
pomoci sliboval.

Vtom rukou statečnou
s svou pochvalou věčnou
svůj plášť na polí rozřezal,
půl chodci daroval,
půl sobě zachoval.

Byl dar Kristu vzáctný,
neb se mu v čas noční
tim pláštěm odín ukázal,
dar sobě líboval,
dárce vychvaloval.

Řkouce před anděly:
"Hle, Martin nekřtěný
timto rouchem mne ozdobil!
Neb co dal chudému,
dal mně, Bohu svému."

Odtud Martin svatý,
laskou Krista jatý,
svátost křtu svatého přijal.
Vždy prospíval v ctnosti,
byl poklad svatosti.

Za biskupa volen,
příkladným životem
dlouhý čas stkvěl se na zemi,
až čas jeho přišel,
aby z světa vyšel.

Když měl umírati,
viděl blízko státi
ďábla velmi šeredného.
Toho když odehnal,
šťastně v Pánu skonal.

Kdo tak chceš skonati,
hleď následovati
skutkův Martina svatého,
čiň podobné ctností,
tak dojdeš milosti.