Druhá o svatých Třech králich

Divné věcí dnes se dějí,
Tři králové přijíždějí,
z dalekých jsouce krajin,
nesou znamenité dary,
kníhy nový aniž starý
nemají takých novin.

Hvězdičku za vůdce mají,
po novém se králi ptají,
to po židovském králi,
ke dvoru se ubírají,
s Herodesem raddu mají,
kde by se ho doptali.

Zármutek se stal při dvoře,
povstalo nemalé hoře,
jak přišla ta novina;
zákonici se scházejí,
kníhy pilně přehlízejí,
která jest ta krajina.

V niž by ten král měl povstati,
jenž králův dal povolati,
by mu sloužit hleděli.
Jak se cos málo doptali,
hned zas koně sedlat dali,
na cestu jsou vyjeli.

Hvězda zase předcházela,
aniž se jich kdý spouštěla,
až ukázala krále:
ne krále, ale žebráka,
chudého velmi jonáčka,
krásné děťátko malé.

V jeslech na seně ležící,
vůkol jesliček stojící
divné dvořstvo viděli,
vůl a osel ti jsou byli,
což králove učiníli,
na ně pilně hleděli.

Klánějíce se hluboce,
štědře otevřeli ruce,
dary ofěrovali,
zlato, kadidlo i mirhu,
silnou přitom majíc víru,
že jest on Král nad králi.

Přijalo Dítě s vděčnosti,
jenž byl zrozen od věčnosti,
ten Synáček panenský;
ve snách každý z nich srozuměl,
že Herodes zahubit chtěl
Dítě skrz lid vojenský.

Jinou cestou se vrátili,
do krajin svých pospíšili,
pak křest svatý přijali,
k tomu biskupskou důstojnost;
skrz které pohanův hojnost
Boha svého poznali.

Kteréhož i my vzývejme,
za pomoc dnes požádejme
skrz vzáctné Svaté krály,
s ními poklonu činíce,
srdce naše darujíce,
hojné mu vzdejme chvály.