Panenské Alžběty navštívení

Jak jest Maria seznala,
že jest Alžběta počala,
hned se na cestu vydala,
aby se ji k službě vzdala.

Vyprovázeli anjelé,
předcházeli archanjelé.
Okolo serafinové,
lítali cherubínové.

Větrové prudké foukání
změnili v příjemné vání,
milí zefirové váli
a Marii průvod dali.

Modrá obloha nebeská
bez obláčku byla všecka:
ta barva Panně slušela,
ta liberaj být musela.

Květny louky nohám kvítí
podávaly, chtějíc míti
ji za pani a královnu,
odtud činily poklonu.

Vysoké hory a skály
tuto sobě raddu daly,
aby Panně ustoupily
a ji cestu zhotovily.

Klaněli se ji lesové,
klátili se ji hájové:
a po nich lítajíc ptáček,
počal býti znicí žáček.

Kdož vypraví, kdož vysloví,
jak sou se vitaly nový
tyto matky nevidany,
v světě nikdy neslychany?

Nemohu dál. Neb omdlívám,
protož i ten zpěv skonávám;
rozplývaly láskou obě,
to myslíc, nevím o sobě.