Sladké hody těla Božího

Patř každý, jak se skrývá
v oblaku chléba bílého:
ten, který tě studeného
ohněm své lásky zhřívá,
Stvořitel, Stvořitel tvůj,
Stvořitel, Stvořitel tvůj.

Aj, volá hlasem prudkým:
»Sem přistupte, jenž lačníte;
zde nápoj váš, jenž žížnite,«
pobizí slovem sladkým
Spasitel, Spasitel můj,
Spasitel, Spasitel můj.

Jdu, však ne bez třesení,
ach, k tobě, Vodičko živá!
Zde duše svou radost mívá,
nebs její potěšení.
Tys radost, tys radost má,
tys radost, radost má.

Chtěl bych já nad sníh býti,
ano nad slunce čistější.
Ó čistoto nejsvětější,
ty mne můžeš obmejti.
Nebs lékař, nebs lékař můj,
nebs lékař, nebs lékař můj.

Aj, k tobě s čistým srdcem
jak jelen k pramenným vodám
pospíším; tobě se oddám:
neb věřím, žes mým vůdcem,
já slouhou, já slouhou tvým,
já slouhou, já slouhou tvým.

Napájí s krvi drahou,
aj, Pelikán svou rodinu.
Vzdej vždy chválu Hospodinu,
ó duše, slušnou váhou
a buď a buď vděčná
a buď a buď vděčná!

Pangét vzáctný připravil
z těla, jenž na kříži pnělo,
»Vezměte, to jest mé tělo!«
když takto někdy pravil.
Hojný, hojný Dárce,
hojný, hojný Dárce.

Ó jak to pangét slavný:
k stolu slouží anjelové,
všickni nebeští stavové,
ó jak to oběd divný
Kristus, Kristus strojil,
Kristus, Kristus strojil!

Ó Ester, rozkoš světská,
již zůstáváš přemožená
teď a světu předložená
jsou jídla! Srdce lidská,
chvalte, chvalte Pána,
chvalte, chvalte Pána.

Hody budem slaviti
ne přes tří čtyry měsíce,
nestačí dnův na tisíce,
bychom mohli chváliti
chléb anjelský,
chléb anjelský.

Tu dojdeme sladkosti,
sladce budeme zpívati,
sladkého hosta vitati
my, přenevděčné hosti,
Krista, Krista Pána,
Krista, Krista Pána.

Těch krmi kdo požívá,
potěšení jistě dojde.
Trápení všemu ujde,
kdo při těch hodech bývá
člověk, člověk hříšný,
člověk, člověk hříšný.