Alarmo soudu všeobecného

Den, hněvu den,
ten hrozný den
k soudu poslednímu,
v němž bude strach
i auveh, ach
člověku hříšnému.

Zatroubení
hrozné znění
hrob každý pronikne.
Hlas "Slyš troubu,
vstaň, poď k soudu!"
po všem světě vznikne.

Tuť prach shnilý
tvůj v tu chvíli
v tělo se zas vrátí:
chtěj neb nechtěj
z hrobu celej
musíš se ven bráti.

Tak vzkříšený,
přestrašený
v novém těle jsouce,
rejstra vzíti,
k počtu jíti
zvolá hrozný Soudce.

Rejstra psaná
na soud dána
k vlastnímu přiznání:
ach což tu tvé
hořké bude
v hříších oplývání.

Spravedlivý
Pán horlivý
soudce bude světa:
ach zapříti,
nětco skrýti
před nim bude veta.

Což já bídný,
jsouce vinný,
mluvit budu v ten čas?
An pravdivý,
spravedlivý
strachem se bude třást.

Ó Králi můj,
ó Soudce můj
v trůnu velebnosti,
jenž laskavě
zůveš k slávě,
popřej tvé milosti!

Zpomeň, Pane,
žes k ochraně
přisel žádostiv nás:
ó neztracůj,
nezatracůj
mne v ten poslední čas.

Taks mně hledal,
žes i ustal
v cestě unavený:
ó můj Dárce,
ta tvá práce
nechť není daremní.

Spravedlivý,
milostivý
Soudce spravedlnosti,
než příjde ten
strašlivý den,
odpusť nepravosti!

Ach uznávám,
vinu dávám
své sám všetečnosti:
hříchy vidím,
sám se stydím,
odpusť mé křehkosti.

Magdalénu,
hříšnou ženu,
přijals ku pokání:
s lkáním její
já naději
mám též k smilování.

Modlitby mé
jsou přebídné
v tomto mém upění:
sama jistě
tvá krev, Kriste,
jest mé potěšení.

Nedejž státi,
losu bráti
s kozly v levé stránce:
s ovčičkami,
s družičkami
připoj mně k tvé lásce.

Když zločince
ven z ovčince
odsoudíš k žalosti,
mně v počet tvých,
Kriste, svatých
uveď do radosti.