Druhá o Nanebevzetí blahoslavené Panny Marie

Matička milá,
Panna Maria,
od nás odcházi,
k Synáčku svému,
Kristu milému,
do nebe vycházi.

Kdož radování,
milé vítání
nebeské říše
řečí vysloví,
mysli pochopí
neb perem vypíše?

Ctní anjelove,
rájští kůrove
sladce zpívají,
svou Císařovnu,
světa Královnu
radostně vítaji.

Ježíš s anděly
všecek veselý
v cestu vycházi,
Matku objímá,
k sobě přijímá,
takto řka, provázi:

»Vítej, Srdýčko,
vítej, Rodičko
mně nejmilejší,
nechej žalostí,
poď do radostí,
Panno nejsvětější.

Vejdiž do ráje,
věčného máje,
milá matičko.
Minul čas smutný,
nastal radostný,
radůj se, Srdýčko.

Nad všecky tvory,
andělské kůry
vyvýšim tebe,
budeš nazvaná,
korunovaná
Císařovna nebe.

Na slavném trůnu,
krásnou korunu
maje na hlavě,
budeš se stkvíti
i rozkoš míti
v neskončené slávě.

Co budeš chtíti
a zač prosíti,
ihned učiním,
tvé milovníky,
následovníky
k tvé líbosti spasim.«

Nuž, my křesťane,
k Matičce Páně
se utíkejme,
s poníženosti
i důvěrnosti
takto k ni volejme:

Ó Panno svatá,
na nebe vzatá,
sladká Maria,
prosíme tebe,
pomoz do nebe
nám hříšným, Maria!