Jiná o Zvěstování blahoslavené Panny MARIE

Předivné poselství k nám máme!
Přicházi posel z nebe,
když o spasení naše hráme,
stará se Bůh o tebe,
ó bídný človíčku,
ničemný červíčku!

Ej, do Nazarétu pospíšil
překrásný andělíček,
již rozbroj v světě se utíšil,
zavál libý větříček
z nebeské výsosti,
dar z božské štědrosti.

Do domečku jde maličkého,
palácu se varuje,
do pokojíčku panenského,
pěkně ji pozdravuje,
klání se pokorně,
ctí Pannu výborně.

Řka: »Zdráva buď plná milosti,«
ó pěkné pozdravení,
»darův Božích máš mít v hojnosti!«
Ó milé potěšení,
od anděla dané,
dnes z nebe poslané.

»Pán Bůh s tebou!« dále řízeno
poselství od anděla;
což sotva jest propověděno,
tu Panna se zarděla,
bázeň obklíčila,
krev ji tvář zalila.

Podivné se Panence zdálo
to vzáctné pozdravení,
však se hned od poselství stalo
zadosti pomyšlení,
řka: »Nechtěj se báti,
Bůh ráčil poslati.

Nad tě milejší není jemu,
ty božskou budeš Máti:
skrz tě pokolení lidskému
má se svoboda státi.
Počneš i porodíš
a svět vysvobodíš.

Ježíš bude jméno synáčka,
takť jest ustanoveno,
Ježíš nazveš tvého miláčka,
tak dávno jest zavřeno,
to ustanovení
nikdý se nezmění.«

Posla Maria se tázala,
řka: »Kterak se to stane?«
Stav svůj panenský předstírala:
»V tom kterak, nebešťane,
matkou mohu býti,
syna poroditi?«

»Skrz Ducha svatého řízení,
nechtěj se, Panno, báti,
skrz Nejvyššího zastínění,«
řekl on, »má se státi,
Svatý jméno jeho,
Syn Boha mocného.

Ej Alžběta, tvá přítelkyně,
ač neplodná, počala.
(Podobných málo ty novině.)
Radost nová nastala,
šestý od početí
měsíc jest dítěti.«

»Ejhle, dívka Páně,« tak zpíva
Panna nejpokornější,
poslu pokorně odpovídá
Matička nejvzáctnější,
»staň mi se dle tvého
slova andělského!«

Tak se stalo božské vtělení,
— jak Bůh jest milostivý! —
chval jeho lidské pokolení,
hoden Bůh dobrotivý
chval, cti, ve vší síle,
tať jest šťastná chvíle.