O velebné svátosti oltářní přijímání

Sem, sem přistupte, křesťané,
divné tu věcí,
tu jeden každý zůstane,
jak v divné peci
hody sám Bůh světu strojí,
tu zví, na čem ta věc stojí,
nic ať se nebojí.

Tělo své za pokrm dáva,
ó divné hody,
ta všeho světa jest strava
beze vší škody.
Tim bývají nasycení,
tělem jeho vyživení,
v mdlobě posilnění.

Ej, hodovníky napájí
předrahou krví,
divný nápoj lidé mají,
nebuďte křiví,
z pokrmu, z nápoje toho
všickni vespolek z jednoho
často požívají.

Ó div! Jedinká krmička
(jak pochopíme?),
ačkoliv velmi maličká
(jak dobře víme),
tolik tisíc nasytiti
moc má, hlad, žížeň odníti,
může posilniti.

Ta i nemoci zahání,
pomahá k zdraví,
v nebezpečenství přichrání,
zkušenost praví.
Tu má všecku svou svět sílu,
tu lékařství bez omylu,
chce-li bez rozdílu.

Nekající umíraji,
jest všem jim k smrti,
jenž krmě ty požívají,
polepšit nechtí.
Dobří budou živí věčně,
veseliti se bezpečně,
to vždy až na věky.

Toť jest andělský chleb právě,
jenž sstoupil z nebe,
kdo přivykl ty potravě,
potěši tebe,
tu dojdeš velké sladkosti,
jíž není rovné líbosti
v vezdejší ouzkosti.

Ten chleb nikdy se nedvojí,
vždycky jest celý,
dáva sílu lidem v boji,
ten činí smělý.
I ta maličká drobčička
posilnit může človíčka,
v niž Bůh sám zustáva.

To jest manna na té pouští
od Boha dané;
kyž se toho svět nespouští,
kyž se tak stane!
Tak by mohl putovati,
tak při své síle obstáti
až k horam nebeským.

Tu krev i tělo Kristové,
tu samé Božství,
z těch hody jsou nám hotové,
tu darů množství.
Pro člověka vše strojeno,
pro něho jest způsobeno.
Nemá být zmařeno.

Chválu Bohu chceme dáti:
nuž, všickni spolu
svaté anděly pozvati,
by při tom stolu
s námi chvály zazpívali,
naši nemožnost zastali,
Bohu děkovali.

Vše naše usilování
až přilíš malé
za to tak dobré chování,
však chceme v chvále
vždy vespolek trvati
s anděly opakovati:
Svatý Pán Bůh, Svatý!