Rozhovor

Co zvolil’s, lepší to díl.
Hleď: Krása ženy,
zázrak, který se narodil
z mořské pěny!

Krev žhne, a ruce se hledají
jak ve snách. – Vidím. –
Rty lačné se snoubí potají.
– Nezávidím. –

Tvé milé, tvé druhy, osud zlý
zavál je jinam.
Zda sen kdy zjev jich ti vykouzlí?
– Zapomínám. –

Kam toužíš? – Nezapustil jsem
kořenů nikam. –
Máš pravdu, na světě nad rodnou zem
přec není!
– Zvykám. –

Snahy, sny, sliby mladých let,
škoda jich vskutku . . .
Jen abys nevolal dobu tu zpět
kdys v pozdním smutku!

-Buď zcela klidno, srdce mé!
Jak znavení hosti,
tak spolu v temnoty půjdeme,
bez lítosti. –