Pokoj s nábytkem

Šli světem v mladém horování
zprvu – a pak již bez zájmu.
U starých vdov a mladých paní
své žití tráví v podnájmu.

Na stěně z oprýskaných rámů
lhostejné hledí obrazy.
Na skříni plno knih a krámů,
jak je tam ruka nahází.

Zvědavě po pokoji dívá
se řada zaprášených bot
zpod lože, k lásky hrám, jež zpívá
svůj rozladěný doprovod.

Vzdychati pohovka si zvykla.
A okno špatně zavírá.
Na chabých nohách stůl se viklá,
když ruka hlavu podpírá.

A duše pod okolí vlivem,
ztrácejíc radost z požitku,
usíná v stesku zádumčivém,
chátrajícího nábytku.