Jako kluk nejraděj ze všeho

Jako kluk nejraděj ze všeho,
o ruce podepřev hlavu,
sedal jsem u Porše starého
vzadu na tkalcovském stavu.

Páka se hřmotně zvedala
a pro malé člunky v chvatu
hrbatá babka soukala
cívky na kolovratu.

Stroj už starý a špatný byl.
A jak se tak někdy stává,
když se jen trochu pokazil,
dlouho trvala správa.

Té bídné rachoty pokojně
starý Porš nespravoval.
Klel přitom hrozně
a o vojně mnoho mi vypravoval.

Přemáhal poddaných nevěru
v Uhrách a v Itálii.
A potom dostal choleru
a válečnou medalii.

A přišel mír po dobách zlých.
Zdraví se vrátilo. Hlídal
pak těžké zločince v Kartouzích.
I Babinského tam vídal.

Tehdy byl Babinský starý muž,
měl dlouhé vousy bílé,
se šíjí shrbenou chodil už
hlavu svou kupředu chýle.

Odsouzen byl po svém zatčení
k smrti. Však milost mu dána.
Byl v doživotním vězení
z milosti císaře pána.
Babinský nebyl člověkem zlým.
Boháčům peníze brával
a chudým lidem a nešťastným,
štědře všechno zas dával.

Na pány zlost měl. - Jaký div?!
Řezal jim nosy a uši.
Aby byl pánbůh milostiv
jeho nešťastné duši!