Touha

Slunce zeleň svým plamenným chlebem
ze země vyvábilo.
Ve vlažném vzduchu pod modrým nebem
jaro se smálo až milo.

Lichotnou mdlobou chřípí se chvěla.
Slečinky ve světlém šatě
spěchaly vykoupat mladá svá těla
v slunečních paprsků zlatě.

Sukně ve vánku poletovaly
svírány útlou pěstí,
a černé oči vypravovaly
pohádku o lichém štěstí.

A lásky bůžek okřídlený
pojednou seděl v tvém bytu
a nad srdcem tvým nachýlený
dmýchal v popel tvých citů.