Na sopha zeleném
Na sopha zeleném v zšeřelém kabinetu,
kde slunce žhavý žár spád rulet zaclání,
líbal jsem její tvář a tenké pruhy retů
a spánky průsvitné jsem tiskl do dlaní.
Na hlavě mojí se jí prsty třásly jemně
ve svitech zjemnělých na sopha zeleném, — — — —
Ó dálky průhledné! Ó něžný skutku ve mně!
Ó zlaté paprsky na moři ztišeném!